West Highland Way je nejznámější dálková turistická trasa ve Skotsku. Měří 154 kilometrů (96 mil) a vede z 📍 Milngavie na okraji Glasgow až do 📍 Fort William pod Ben Nevisem. V létě 2026 jsme celou trasu prošli jako čtyřčlenná rodina se dvěma dětmi (6 a 10 let). Šli jsme deset dní – na těžko, s veškerým vybavením a většinu nocí spali ve stanu na divoko. Před odjezdem jsme dlouho hledali praktické informace, které nám na českém internetu chyběly. Proto vznikl i tento průvodce. Najdete v něm nejen základní informace o West Highland Way, ale hlavně naše zkušenosti z cesty – věci, které nás překvapily, i tipy, které bychom sami před odjezdem ocenili.
Co je West Highland Way?
📍 West Highland Way byla otevřena v roce 1980 jako první oficiální dálková turistická trasa ve Skotsku. Začíná v městečku Milngavie kousek od Glasgow a po 154 kilometrech končí ve Fort William pod Ben Nevisem, nejvyšší horou Velké Británie. Většina lidí jde právě tímto směrem a trasa je tak i značená. Samozřejmě můžete vyrazit i opačně, ale podle toho, co jsme na trase viděli, to dělá jen malé procento trekařů.
Úplně na začátku plánování jsme měli trochu jinou představu o tom, kudy West Highland Way vede. Čekali jsme třeba i nějaké úseky podél moře a po útesech. Jenže moře uvidíte až úplně na konci ve Fort William. Většinu času procházíte kolem farem, podél jezera Loch Lomond, přes vřesoviště a otevřené horské pláně. A právě to nás na celé trase fajn. Krajina se neustále mění, takže ani po několika dnech nemáte pocit, že jdete pořád tím samým terénem. Každá etapa má úplně jinou atmosféru.
Jak náročná je West Highland Way?
Ohledně náročnosti můžete narazit na dva úplně opačné názory. Jedni píšou, že je West Highland Way pohodová procházka, druzí ji popisují skoro jako horskou expedici. Po deseti dnech na trase bychom řekli, že pravda je někde mezi.
Technicky není trek nijak náročný. Většina cesty vede po lesních nebo štěrkových cestách, občas po kamenitých stezkách. Nenajdete tu ferraty ani úseky, kde by bylo potřeba lézt po skalách. Nejpomalejší je část kolem Loch Lomond, kde se jde přes kameny a kořeny stromů a tempo výrazně klesne.
Mnohem větší výzvou než samotný terén je několik dní chůze s batohem na zádech společně s proměnlivým počasím a občas mokrým vybavením. Právě to je mnohem náročnější než třeba výšlap do kopce.
Když se podíváte na profil trasy, možná vás překvapí, že nejvyšší bod leží jen něco přes 550 metrů nad mořem. Jenže většinu převýšení nastoupáte po svých a během dne ho rozhodně ucítíte. Asi nejznámějším stoupáním jsou Devil’s Staircase neboli Ďáblovy schody. Není to technicky složitý výstup, ale po několika dnech na trase už ho v nohách poznáte.
Celou West Highland Way jsme prošli se dvěma dětmi ve věku 6 a 10 let. Právě proto jsme si trasu rozdělili do deseti dnů a denně chodili zhruba patnáct kilometrů. Potkávali jsme i lidi, kteří měli v plánu přes třicet kilometrů za den. Pro nás by to ale znamenalo přijít o spoustu věcí, kvůli kterým jsme do Skotska jeli. Při kratších úsecích jsme měli čas zastavit se na oběd, vykoupat se v Loch Lomond, posedět v hospodě nebo si večer v klidu postavit stan. Nikam jsme nespěchali a přesně tak jsme si tenhle trek představovali.
Pokud jste ale rychlochodič nebo prostě jen nemáte tolik času, pak můžete trek absolvovat za 8 nebo i třeba jen 6 dní.
Jak je trasa značená?
Pokud jste zvyklí na české turistické značky na každém rohu, Skotsko vás trochu nemile překvapí. Na West Highland Way se se značením docela šetří a kilometrovník – tj. označení vzdáleností, které vám zbývají do dalšího bodu, jsme potkali asi 2x za celou cestu.
Celá trasa je značená dřevěnými směrovými sloupky se symbolem bodláku a směrovou šipečkou žluté barvy. Někde narazíte i na dřevěné šipky s nápisem West Highland Way. Na některých úsecích jich je dostatek (hlavně kolem měst), jinde jsme šli i několik kilometrů, aniž bychom potkali jedinou značku. Právě tam, kde by značení bylo zapotřebí nejvíc, tam nebylo. 🙂 Obecně platí, že je cesta značená jen na nějaké významné odbočce. Pokud na značku nenarazíte, prostě pokračujte po hlavní (největší cestě) nebo v předpokládaném směru.
Nedostatek značení neznamená, že by orientace byla nějaké zásadně složitá. Ve většině případů vede trasa po jediné hlavní stezce a zabloudit by dalo dost práce. Přesto doporučujeme mít v mobilu staženou offline mapu nebo navigaci v hodinkách. My jsme ji několikrát využili hlavně na místech, kde se cesta dělila nebo vedla přes kempy a rekreační areály. Největší zmatek se směrem trasy je ve městech, vesnicích a osadách, kde si s tím hlavu nelámou a na značku tam narazíte jen stěží.
Kdy vyrazit na West Highland Way?
Naše cesta připadla na druhou polovinu července. Před odjezdem jsme hodně zvažovali, jestli není lepší květen nebo září, protože právě kolem termínu přechodu najdete na internetu spoustu protichůdných doporučení. Nakonec jsme zvolili léto.
První dny jsme měli krásné počasí. Chodili jsme v tričku a kraťasech, několikrát se vykoupali v Loch Lomond a večer seděli před stanem. O pár dní později už přišlo typické Skotsko – déšť, vítr, zase slunce a za chvíli další přeháňka. Přesně s tím je potřeba počítat. Počasí se tady mění neuvěřitelně rychle a málokdy vydrží stejné třeba i jenom hodinu v kuse.
Pokud bychom měli vybírat termín znovu, zvažovali bysme hlavně květen nebo druhou polovinu září. V květnu bývá méně midges a na trase ještě není tolik lidí. Září zase nabízí klidnější atmosféru, i když je potřeba počítat s větší pravděpodobností deště. Léto má ale jednu zásadní výhodu – dlouhé dny. Slunce vychází po 5té hodině ráno a zapadá až po 22h. Na trek – obzvlášť naších pohodovým pomalým tempem – tak bylo dost času.
Na konkrétním termínu ale nakonec tolik nezáleží. Skotské počasí si stejně udělá, co chce. Ať pojedete v květnu nebo v červenci, nepromokavou bundu budete mít pravděpodobně po ruce každý den.
Kolik dní si na West Highland Way vyhradit?
Tohle byla jedna z prvních věcí, které jsme při plánování řešili. Na internetu najdete itineráře od pěti do dvanácti dnů a každý tvrdí, že právě ten jeho je ideální.
My jsme nakonec zvolili deset dní a bylo to pro nás přesně akorát. Denně jsme ušli přibližně patnáct kilometrů, takže jsme měli dost času nejen na samotnou chůzi, ale i na všechno kolem.
Na trase jsme potkávali spoustu lidí, kteří měli naplánováno dvacet pět nebo třicet kilometrů denně. Někteří šli nalehko se zajištěným převozem zavazadel, jiní tak jako my s plnými batohy. Pokud ale chcete West Highland Way opravdu zažít a ne ji jen co nejrychleji přejít nebo přeběhnout, doporučili bychom nechat si víc času. Skotská krajina stojí za to.
Samozřejmě záleží na vaší kondici a zkušenostech. Šest nebo sedm dní je reálných, ale počítejte s tím, že většinu dne budete na cestě. Desetidenní itinerář nám naopak nechal dost prostoru přizpůsobit plán počasí i momentální náladě. A právě tahle volnost byla jednou z věcí, které jsme si na celé cestě nejvíc užili.
Jak se dostat na West Highland Way
Nejjednodušší je letět do Glasgow, odkud se na začátek trasy v Milngavie dostanete vlakem, autobusem nebo taxíkem. My jsme letěli z polské Vratislavi, protože z ní byly v době plánování výrazně levnější letenky než z Prahy.
Z letiště jsme nakonec zvolili jízdu Uber-em rovnou do Milngavie. Ve čtyřech lidech nás atxík vyšel stejně draho jako cesta busem a pak vlakem a navíc odpadl i přestup a tahání batohů přes centrum Glasgow. Navíc časově jsme ušetřili minimálně dvě hodiny. Pokud cestujete sami nebo ve dvojici, může být výhodnější kombinace letištního autobusu do Glasgow a vlaku do Milngavie.
Podrobný popis celé cesty, včetně aktuálních spojů, cen jízdenek a našich zkušeností, najdete v samostatném článku Jak se dostat na West Highland Way.
Kde spát na West Highland Way?
Možností je hned několik. Celou trasu můžete projít nalehko a spát v hotelech nebo penzionech (hodně drahá varianta), využít kempy a turistické ubytovny – bunkhouse (stále dost drahá varianta), nebo si vzít stan a většinu nocí přespat na divoko. Právě poslední variantu jsme zvolili i my.
Ve Skotsku je wild camping obecně povolený, takže mimo několik výjimek není problém najít pěkné místo na přespání. Jedinou oblastí, kde je potřeba plánovat dopředu, je okolí jezera Loch Lomond. Tady během hlavní sezóny platí zvláštní pravidla a stan můžete postavit jen na vyhrazených místech nebo v kempech.
Nám se osvědčila kombinace spaní na divoko. Z nutnosti jsme strávili dvě noci v kempu a v polovině trasy jsme si dovolili luxus turistické chatičky. Po několika dnech nám přišla vhod teplá sprcha, možnost nabít elektroniku i strávit trochu pohodlnější noc.
Jak funguje wild camping ve Skotsku, kde jsme spali, které kempy můžeme doporučit a na co si dát pozor, podrobně popisujeme v samostatném článku Kde spát na West Highland Way.
Jídlo, voda a obchody na West Highland Way
Právě zásobování jídlem bylo jednou z věcí, které nás před cestou překvapily nejvíc. Když se podíváte do mapy, může se zdát, že trasa vede přes několik vesnic a nebude problém průběžně nakupovat. S tím jsme samozřejmě počítali. Ale chyba lávky – ve skutečnosti je situace na trase úplně jiná. V některých místech sice narazíte na hotel, restauraci nebo malý obchůdek, ale běžné potraviny tam často vůbec nekoupíte.
Na začátku doporučujeme nakoupit větší zásoby už v Milngavie. Další možnost je v Drymen a Balmaha. Kolem jezera Loch Lomond není nic, až do Tyndrum. To je poměrně velké turistické středisko se dvěma dobře zásobenými obchody, několika restauracemi a kavárnami. Navíc tu najdete i outdoorový obchod, kde seženete prakticky všechno od oblečení přes plynové kartuše, až po síťky proti midges. Pokud vám během treku něco chybí nebo se něco rozbije, právě tady máte největší šanci to dokoupit. Dalčích pár dní nepotkáte žádný obchod s normálními produkty a další rozumný market je pak až v Kinlochleven a nakonec ve Fort William.
Vůbec nespoléhejte na menší osady nebo hotely podél trasy. Některé mají sice malý obchůdek, ale většinou v něm koupíte jen instantní jídla, sušenky, tyčinky nebo konzervy. Pokud čekáte čerstvé pečivo nebo běžný nákup na večeři, to tady neseženete.
S vodou jsme naopak problém neměli. Většina měst i osad má přímo „výdejní automat“ na pitnou vodu, kde si můžete doplnit prověřenou pitnou vodu do lahve. Po cestě se jinak neboje poprosit o vodu u místních, často vám jí sami nabídnou. My jsme pro jistotu měli filtr na vodu a několikrát se nám hodil (především v oblasti vřesovišť, která jsou úplně neobydlená).
Honesty Boxy
Po cestě jsme několikrát narazili i na takzvané Honesty Boxy, tedy takové malé samoobslužné stánky, kde si můžete koupit drobné občerstvení a sami za něj zaplatit. Většinou tam mají čokoládové a proteinové tyčinky, malý koláček, jablko nebo pití v plechovkách . U stánku je QR kód, přes který zaplatíte.
Těchto boxů jsme po cestě potkali asi pět a většinou byly v první polovině trasy. Na druhé polovině, když už jdete přes vřesoviště a otevřenou krajinu, už není prakticky vůbec nic. Takže Honesty Box je příjemné zpestření cesty, ale rozhodně s ním nepočítejte jako se zdrojem zásob.
West Highland Way Passport a značkové suvenýry
Pokud si chcete z treku odvézt i něco na památku, můžete si koupit oficiální West Highland Way Passport. Je to vlastně takový trekový pas, do kterého si po cestě sbíráte razítka. Pas koupíte po cestě v obchodech se suvenýry a kavárnách a stojí cca 9 liber. Ideálně si ho pořiďte už na začátku treku v Milngavie, ať vám nějaké razítko neuteče. Pro větší plánovače je i možnost opatřit si pas dopředu – on-line z oficiálního webu a nechat si ho poslat poštu – to by mohl být skvělý dárek! My jsme pas chtěli koupit už v Milngavie, jenže jsme dorazili až po šesté večer a všechny obchody už bylo zavřené. Nakonec jsme ho koupili hned další den v kavárně po cestě.
V pasu je mapka cesty s vyznačenými místy trasy, kde si můžete nechat dát razítko. Nejde přitom vždy o konkrétní podnik. Razítka najdete v jednotlivých obcích a lokalitách, většinou třeba na recepci hotelu, v kavárně nebo v obchodě. Pokud budete chtít, můžete si jich nasbírat i víc – v některých turistických místech má vlastní originální razítko několik podniků a někdy jich má víc dokonce i jedno zařízení.
West Highland Way má pak i svůj vlastní merch a po cestě narazíte na spoustu míst, kde si můžete koupit WHW suvenýry. Jsou to hlavně klíčenky, magnetky, piny, trička, mikiny a další věci s motivy trasy. Některé hotely nebo kavárny po cestě mají dokonce i vlastní merch, který pak už jinde na trase nekoupíte.
Největší výběr suvenýrů je potom ve Fort William. Hlavní ulice v centru, která vede směrem ke konci West Highland Way, je plná obchodů zaměřených právě na suvenýry z trasy. Pokud se vám ale něco konkrétního zalíbí už cestou, doporučujeme to koupit rovnou. Je sice trochu nepříjemné nést tričko nebo mikinu dalších několik dní v batohu, ale může se stát, že stejnou věc už později neseženete.
Jaké vybavení se nám opravdu osvědčilo?
Podrobný seznam vybavení najdete v samostatném článku, tady bychom zmínili jen několik věcí, bez kterých bychom dnes na West Highland Way znovu nevyrazili.
Úplně nejlepší věcí bylo trekové pončo. Ne klasická pláštěnka, ale velké pončo, pod které se vejde i člověk s velkým batohem. Ve Skotsku se počasí mění neuvěřitelně rychle a několikrát se nám stalo, že během pár minut začalo vydatně pršet. Díky ponču jsme měli v suchu nejen sebe, ale i batohy. Zpětně bychom do něj šli znovu a vzali bysme i pro děti.
Osvědčily se také trekové hole. Nejsou nutné, ale na kamenitých úsecích kolem Loch Lomond nebo při delších sestupech jsme je používali skoro pořád. S těžším batohem (táhli jsme dva batohy s průměrem 17 kg) je to zejména pro sestupy nutnost.
Pokud vyrážíte v létě, určitě nepodceňte ochranu proti midges. Síťka přes hlavu zabere v batohu minimum místa, ale večer při stavění stanu nebo vaření jsme za ni byli opravdu rádi. Stejně tak doporučujeme přibalit lehké oblečení s dlouhými rukávy, které před dotěrným hmyzem chrání mnohem lépe než samotný repelent.
Kompletní seznam vybavení, které jsme měli s sebou, co se nám osvědčilo a co bychom dnes už nechali doma, najdete v samostatném článku Co sbalit na West Highland Way.
Midges – otravní skotští komáři
Když jsme plánovali West Highland Way, snad v každém druhém článku jsme narazili na varování před midges. Po přečtení některých diskuzí jsme skoro měli pocit, že bez síťky přes hlavu nemá cenu do Skotska vůbec jezdit. Skutečnost byla naštěstí mnohem střízlivější.
Během dne jsme o midges většinou ani nevěděli. Dokud jsme šli, foukal vítr nebo pršelo, nebyl s nimi prakticky žádný problém. Všechno se změnilo ve chvíli, kdy jsme večer zastavili, začali stavět stan nebo vařit. Stačilo pár minut bez pohybu a kolem nás se objevily stovky, někdy i tisíce drobných mušek.
Velmi rychle jsme zjistili, že nejvíc jim vyhovuje teplé počasí bez větru. Jakmile se rozfoukalo nebo začalo pršet, během chvilky zmizely. Proto se nám několikrát stalo, že na jednom místě nebyl ani jeden midges a o pár kilometrů dál jsme si bez síťky přes hlavu skoro nemohli ani uvařit večeři.
Co použít proti midges
Nejvíc se nám osvědčila kvalitní síťka přes hlavu. Jen pozor při výběru. Běžné síťky, které koupíte u nás v ČR, jsou proti komárům a mají tak často větší oka. Drobní midges jimi bez problémů proletí. Pokud žádnou síťku nemáte, doporučujeme koupit ji až ve Skotsku. Prodávají je téměř ve všech outdoorových obchodech a často i v turistických centrech nebo kempech. My jsme si síťky vezli z domu a bohužel dvě ze čtyř měly příliš velká oka a byly tak naprosto nepoužitelné. Protože to, co opravdu nechcete, je mít na hlavě síťku plnou miges, kteří vás hryžou do obličeje…
Repelenty funugují tak napůl a to ještě jen ty místní. S našimi evropskými se vůbec netahejte, ale přímo na místě si kupte speciální repelent Smidge, který je určený přímo proti midges. Koupíte ho běžně po celé trase a pokud něco funugje, pak tohle. Když je ale hodně midges na jednom místě (např. kolem vřesovišť), ani repelent vás nezachrání.
Vyplatí se také lehké oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi. Viděli jsme pár nebožáků, kteří trasu procházeli v kraťasech (zejména na vřesovištích) a jejich nohy s červenými fleky od pakomárů byly nepřehlédnutelné.
Pokud vám vadí létající hmyz, vyhněte se skotské krajině během letních prázdnin. Ve městech na ně (až na výjimky) nenarazíte.
Kolik stojí West Highland Way?
Samotný trek je zdarma – neplatíte žádné vstupné nebo účastnický poplatek.
Kolik v nákladech za celý přechod West Highland Way utratíte, záleží hlavně na tom, jak budete bydlet a jíst. Největší rozdíl udělá ubytování. Pokud půjdete nalehko a budete spát v hotelech nebo penzionech, bude rozpočet několikanásobně vyšší, než při cestě se stanem.
Jídlo jsme většinou vařili z vlastních zásob a průběžně je doplňovali v obchodech po cestě. Jen občas jsme si zašli do restaurace (spíš bufetu nebo kavárny) nebo na pivo. Celkový rozpočet se tak dá poměrně dobře přizpůsobit tomu, kolik pohodlí během cesty chcete.
Další velkou položkou je doprava do Skotska. My jsme letěli z Vratislavi do Glasgow, protože v době plánování vycházely letenky nejvýhodněji. K tomu je potřeba připočítat dopravu na začátek trasy a po dokončení treku zpět do Glasgow v řádu několika desítek liber na osobu.
Podrobný rozpis všech nákladů včetně cen dopravy, ubytování, jídla i vybavení najdete v samostatném článku Kolik stojí West Highland Way.
Co bychom dnes udělali jinak?
Když jsme West Highland Way plánovali, snažili jsme se najít co nejvíc praktických informací. Přesto nás několik věcí po cestě překvapilo. Nešlo o zásadní chyby, kvůli kterým by se trek nepovedl, ale o drobnosti, které bychom dnes už udělali jinak.
Určitě bychom znovu zvolili desetidenní itinerář, ale nechali bychom si jeden den navíc na Fort William. Je to moc hezké město a mrzelo nás, že jsme z něm po pár hodinách museli odjet.
Více bychom také počítali s proměnlivým počasím. Ne že bychom neměli nepromokavé oblečení, ale třeba právě nepromokovaé bundy nebyly až tak komfortní jako nepromokavé pončo. Taky nám chyběl ultra nepromokavá a zároveň pohodlná brašna na fototechniku.
A kdybychom jeli znovu v létě, síťku proti midges bychom řešili až na místě. České síťky mají příliš hrubou síťovinu a midges jimi proletí. Ale spíš bychom řešili jiný termín…
Na druhou stranu je spousta věcí, které bychom neměnili. Osvědčilo se nám spaní ve stanu, kombinace divokého kempování s občasnou nocí v kempu nebo bunkhouse i to, že jsme si všechno nesli sami. Právě díky tomu jsme měli během celé cesty naprostou svobodu a mohli plán měnit podle počasí nebo chuti.
Nejčastější otázky (FAQ)
Jak dlouhá je West Highland Way?
West Highland Way měří přibližně 154 kilometrů – přesně 96 mil – a vede z Milngavie u Glasgow do Fort William ve Skotsku.
Kolik dní si na trasu vyhradit?
Nejčastěji lidé chodí šest až osm dní. My jsme zvolili desetidenní itinerář a zpětně bychom na něm nic neměnili. Pokud chcete trek jít s dětmi nebo slabšími chodiči, pak zbytečně nestahujte počet dní pod 10.
Je West Highland Way vhodná pro začátečníky?
Ano. Terén není technicky náročný, ale počítejte s několika dny chůze s batohem na zádech a proměnlivým počasím.
Dá se jít s dětmi?
Ano. Celou trasu jsme prošli na těžko se dvěma dětmi ve věku 6 a 10 let. Důležité je přizpůsobit délku etap a počítat s tím, že z mokrých bot nevylezou i několik dní v kuse.
Je možné spát na divoko?
Rozhodně. Ve většině Skotska je wild camping povolený. Výjimkou je oblast kolem jezera Loch Lomond, kde během sezóny platí zvláštní pravidla – musíte do oficiálního kempu. Ale tato etapa se dá dojít v rámci jednoho dne, takže pro rychlejší trekaře to není limitující.
Kdy je nejlepší na West Highland Way vyrazit?
Každé období má své výhody. My jsme šli ve druhé polovině července a měli jsme štěstí na několik krásných letních dní i typické skotské počasí. Den je extrémně dlouhý a teploty příjemné, takže nevadilo ani že jsme 100x denně promokli, pořád bylo teplo. Problémem léta jsou ale midges a větší množství turistů na trase.
V květnu vás nebudou žrát pakomáři a mělo by být relativně sucho, ale teploty můžou být citelně nižší. Stejně tak budete mít na trek méně času za denního světla.
Jsou midges opravdu takový problém?
Jak kde a jak pro koho. První polovinu trasy jsme o nich ani nevěděli. Jak jsme se ale propracovali na vřesoviště, byl to děs. Dokud jdete nebo fouká či prší, tak o nich nevíte. Jakmile se ale zastavíte, během pár minut jsou u vás. Komplikují tak venkovní vaření a celkový zážitek z kempování. Pokud hodláte spát v bunkhousech nebo pensionech, velký problém to pro vás nebude. Midges pijí krev hlavně kempařům. 🙂 Popravdě pro nás byli midges jediným problémem celého treku, který jsme řešili a příště bychom se jim raději vyhnuli výběrem jiného termínu (i za cenu většího deště nebo nižších teplot).
Kolik West Highland Way stojí?
Záleží hlavně na způsobu cestování. Největší rozdíl udělá ubytování. Se stanem a vlastním vařením lze celý trek zvládnout výrazně levněji než při spaní v hotelech. Počítejte s náklady na dopravu do Skotska, několika desítkami liber na cestování na nástup treku a zpět z finiše. A samozřejmě náklady na jídlo. Pokud budete opravdu hodně skromní, mohlo by stačit cca 200 liber na osobu. Při využívání kempů a vyšším standardu stravování počítejte od 300 liber na osobu a výš.
Závěrem
West Highland Way pro nás byla přesně taková, jak jsme si ji před odjezdem představovali. Deset dní v krásné skotské přírodě, každý večer jiné místo na spaní, proměnlivé počasí a pocit, že se s každým kilometrem vzdalujete běžnému světu. Někdy pršelo, někdy foukalo, občas nás potrápili midges, ale právě to ke Skotsku patří.
Pokud o přechodu West Highland Way přemýšlíte, určitě se toho nebojte. Nepotřebujete horolezecké zkušenosti ani špičkovou kondici. Stačí si cestu dobře naplánovat, nepřecenit síly a nechat si dostatek času. Čím méně budete spěchat, tím víc si celý trek užijete.
Doufáme, že vám naše zkušenosti pomohou při plánování a ušetří vám alespoň některé otázky, které jsme před odjezdem řešili i my. Pokud budete mít vlastní zkušenosti nebo tipy, budeme rádi, když je napíšete do komentářů pod článkem. Můžou pomoci dalším trekařům, kteří se na West Highland Way teprve chystají.
Zajímá vás k West Highland Way nebo cestování po Skotsku něco dalšího?
Zkuste si přečíst další naše články.
Nebo by vás zajímaly reálné záběry? Pak mrněte k nám na Instagramový profil, ve výběru z cest najdete celou náš West Highland Way trek.
Nebo je tady náš YouTube kanál, kam dáváme delší videa ze všech koutů našeho cestovatelského života.
Nenašli jste co jste hledali? Napište nám do komentáře! ⬇️
